Výběr stavebního materiálu

Jak jsem hodnotil a vybíral stavební materiály pohledem vývojáře a reklamačního technika na stavbách.

"Aneb jak jsem dospěl ke kompromisu, když mé požadavky předběhly dobu."

Na úvod bych chtěl poznamenat, že zde uvádím své osobní zážitky a zkušenosti. To ale nemusí nutně znamenat, že mám ve všem pravdu, přestože se nesnažím nikoho záměrně mýlit. Rozhodně nechci nikomu vnucovat svůj názor či úhel pohledu na věc. Spíše bych chtěl s nadsázkou poukázat na to, že někdy se nám těžko vybírá, když máme hodně informací a širokou paletu možností.

Když jsem skoro před deseti lety plánoval stavbu našeho domu, můj dobrý známý mi poradil, abych si postavil minimálně nízkoenergetický, lépe pasivní dům. Přestože jsem vystudovaný stavební inženýr, v té době se o pasivních domech moc nemluvilo. No a dnes se už jinak než "nízkoenergeticky" nestaví. Ta doba se opravdu hodně posunula.

A trend doby je podle mého názoru také jasný. Standardní stěna ustupuje svou důležitostí izolantu, a tak se stěny ztenčují a tloušťky izolantu navyšují. I já jsem šel touto cestou a tak jsem začal hledat tu "nejlepší" variantu. Bohužel nebo možná bohudík, v té době jsem pracoval ve výrobní společnosti na pomezí výroby, výzkumu a reklamací. Takže jsem viděl hodně do pozadí různých technologií a praktik na stavbách.

"Unikl jsem o chloupek zavraždění"

Výběr toho "vhodného" materiálu mi zabral zhruba půl roku. Mezitím jsme se s manželkou několikrát málem rozvedli a o chloupek jsem unikl zavraždění obzvláště trýznivým způsobem. Třeba když jsem poprvé přišel s nápadem, že postavíme dům z přepravních kontejnerů, jsem si jich mohl hned několik "nacpat do řitního otvoru" (přestože se po několika letech pár takových domů postavilo). No to bylo něco! Rozhodně dobrá zkušenost pro to, abych se příště už držel trochu konvenčnějších řešení. Vždy když už to vypadalo nadějně, našel se jasný a nezvratný důvod, proč daný materiál nemůžeme použít :-) Žena propadala depresi a hlášky typu: "Stavět s odborníkem je za trest!", nebo "My ten barák snad nikdy nepostavíme!" byly stále častější.

Nakonec se vše povedlo, i když to předbíhám.

Dřevěný dům jsem zavrhnul hned, protože jsem chtěl stavbu dělat svépomocí a nedokázal jsem si představit, jak bych to celé staticky počítal a pak prováděl. Také jsem úplně nedůvěřoval trvanlivosti dřeva v moderní zateplené stavbě. Z práce jsem věděl o mnoha reálných příkladech, kdy se to nepovedlo. Přeci jenom, pokud vám začne v dřevostavbě kondenzovat vlhkost nebo vám do ní zatéká, je zkáza domu velmi rychlá.

Dutinové cihly také nebyly moje volba. Za prvé mi vadilo stavět z izolačních cihel, abych je pak celé zevnitř rozbil, až budu rozvádět instalace. Také budoucí kotvení hmoždinek mi přišlo takové nešikovné. A to nemluvím o hlavním faktu, že tenkovrstvé malty na zdění cihel jsou podle mne trochu klamavé. Ono jde o to, že Vám skoro vždy cihla vysaje z malty vodu a cement v té maltě zprahne. To znamená, že malta degraduje a je nevratně poškozena. Ona tedy drží tvar, ale její parametry jsou daleko za tím, co se deklaruje (protože zkoušky se neprovádí na stavbách, ale v laboratoři). A to jsem prostě nechtěl.

Plynosilikáty nebo pórobeton jsem také po konzultacích s tepelnými techniky zavrhnul. Bez zateplení jsou na pasivní dům "tak trochu na hraně". Zateplovat je vatou je pro mne noční můra (kotvení hmoždinek a zajištění difuzní otevřenosti stavby, …) a polystyren v určitých tloušťkách snižuje zvukové izolační vlastnosti stavby. V kombinaci s lehkou cihlou "to prostě může být smrtelné". Poslední hřebíček do rakve pro mne bylo setkání s paní, která takhle zateplila a dnes v kuchyni se zavřenými okny může odposlouchávat sousedy na ulici takřka slovo od slova.

A tak jsem dál hledal co nejtenčí a nejpevnější materiál, který by mi poskytl statickou oporu domu a stal se "nosičem" pro venkovní izolant a netrpěl výše zmíněnými nedostatky.

"S těma těžkejma cihlama dělat nebudeme!"

V té době jsem našel vápenopískové cihly a velmi brzy rozhodl, že to bude moje cesta. Mělo mě asi více varovat, že mi žádná firma nechtěla dát cenovou nabídku na výpomocné práce. Že prý "s těma těžkejma cihlama dělat nebudou". No a měli pravdu. Když jsem na začátku prosince dodělal přízemí, spadl mi kámen ze srdce. Do konce roku mi ještě pomohla jedna odvážná firma a stihlo se i nadzemní podlaží. Pak jsem měl několik měsíců, abych se dal dohromady. Nepřeháním, když tvrdím, že ještě v únoru mě od cihel bolely šlachy na rukách.

Dnes na to vzpomínám s úsměvem, ale tehdy mi do smíchu nebylo. A proč to zde uvádím? Ono těch starostí se stavbou domu je spousta a člověk často ani netuší, co sledovat. Každý chce bydlet rychle, ale když se něco nepovede, musíte v tom pak celý život bydlet a splácet hypotéku. Pokud bych alespoň jednomu člověku mohl pomoci nalézt informace, které právě hledá, budu moc rád.

Stále si myslím, že myšlenka pevné konstrukce domu, která se zvenku zaizoluje, je prostě funkční. Ale dnes bych to už dělal úplně jinak. A proto také vznikl JinýDům.cz - propagovat možnost jak si zjednodušit výstavbu a přitom neošidit stavební technologie.

Pokud se Vám článek líbil, sdílejte prosím dál. Budu rád, pokud si mou stránku vyhledáte i Facebooku (JinyDum.cz), kam budu pravidelně články také umisťovat. Takže Vám nic neuteče. A do komentářů na Facebooku můžete napsat, co byste chtěli číst příště. Díky moc.