Proč jsem začal řešit elektrosmog

aneb "Mé osobní zkušenosti, které mne dovedly k tomuto tématu."

Jako vždy na začátek uvádím, že se budu držet faktických informací a událostí, které se mi staly a které vedly k mému závěru, že jsem se začal hlouběji zabývat tématikou různých záření a jejich možným vlivem na člověka. Jsou to takové krátké, zdánlivě nesouvislé momenty, ale mají společnou nit. No a závěr si můžete udělat sami.

WiFi, radar a problém s otěhotněním

Všechno začalo setkáním s jedním mým známým. Dostal neodolatelnou nabídku stát se šiřitelem bezdrátového internetu ve své vesnici. A protože je to nebojácný průkopník, souhlasil, že si na střechu svého domu nechá nainstalovat WiFi přístupový bod pro celou čtvrť. "No neber to, když budeš mít rychlý internet ZADARMO!" Všechno šlapalo jako švýcarské hodinky, pohoda, sluníčko. Tedy do doby, než začali s manželkou řešit děti.

Prostě to nešlo. Běhali po doktorech, absolvovali mnohá vyšetření, brali léky, potravinové doplňky, cvičili. Nic nepomáhalo. A roky běžely. Až do doby, kdy se tento můj známý setkal s jiným mým přítelem.

To takhle seděli na jednání u společného stolu a aby debata nevázla, každý z nich lovil nezávazná nekonfliktní témata "na pokec". No a jak to u chlapů bývá, nakonec došlo i na vojnu. "To já jsem byl na letišti. Super vojna! Nic moc po nás nechtěli, byli jsme ve velkém městě, často jsme měli vycházky a ještě jsme měli RADAR." Tušíte proč si tak onen chlapík chválil radar? No, protože když šli na ty vycházky, tak si na minutu stoupli před radar a věděli, že celý víkend můžou bez ochrany (jako kdyby radar dokázal vyléčit kapavku :-) ).

Když to ten druhý slyšel, padla mu brada. Vždyť WiFi a radar mají podobné záření. Na nic nečekal a WiFi z domu nechal odstranit. Do půl roku měli první dítě a pak i další.

Bolesti hlavy po telefonování a chytré hodinky

Ve své bývalé práci jsem opravdu hodně telefonoval. Byly to hodiny denně na telefonu (klidně 6-10 hodin za den). To už tak bývá, když jste nepostradatelný pracovitý odborník ve firmě (tedy přeloženo: "užitečný blb, který za všechny všechno řeší a dělá mu to dobře"). Po několika měsících jsem začal instinktivně často střídat stranu hlavy, kde jsem telefon držel, a poté ho i dávat dál od hlavy. Nejenže mne vždy bolela daná půlka hlavy, ale cítil jsem v sobě vnitřní odpor k tomu telefonu. Jako bych na něj byl alergický. Skončilo to tím, že jsem si koupil drátová sluchátka s mikrofonem a rázem bylo po problémech. Když jsem telefon neměl blízko u hlavy, nevadil mi.

Myslel jsem si, že jsem přecitlivělý. Nějaký divný a tak jsem to moc neřešil. 

Novým impulsem pro mne ale bylo, když žena koupila dcerám obyčejné "chytré hloupé" náramkové hodinky za pár stovek. Moc toho neuměly, ale hlavně počítaly kroky a měřily denní a noční aktivitu. Holky z toho měly zážitek. No a přes Bluetooth se hodinky propojovaly s mobilem. Proto jsme je brali. Jenže co se nestalo. Po pár měsících si obě dcery začaly stěžovat, že je jakoby pálí ta ruka, kde mají hodinky. Jakoby je mravenčí, je jim to nepříjemné a vadí jim to při spaní. Jakmile si je sundaly, rychle bylo vše v normě. A hlavně už je přestaly chtít nosit. To kouzlo hodinek se rozplynulo. A tak jsme odložili hodinky, vypnuli Bluetooth a telefonujeme zpravidla na hlasitý odposlech. A ano, pro spoustu lidí jsme asi magoři.

Efekt "Wow, tady je příjemně!" v ocelových domech

Tohle bylo také zvláštní. Když jsem začal nabízet ocelové domky, bral jsem různé lidi na prohlídky. Stavaře i laiky. Ono se o tom nechá mluvit hodiny, ale ukázaná platí. A tam takřka vždy nastal zvláštní efekt. Po chvíli ti lidé spontánně řekli: "Tady v tom domě je tak příjemně." Když to řekl první člověk, ignoroval jsem to. Když se to ale začalo opakovat, zbystřil jsem a začal hledat proč.

A tehdy se mi to celé propojilo. Všechny výše uvedené informace mi zapadly do jednoho jasného logického bloku. Ten dům je v podstatě velká dobře uzemněná Faradayova klec. Ve standardu sice trochu děravá, ale už to málo stačilo na to, aby to lidé vnímali. A tak jsem našel zkušeného odborníka, Kamila Pokorného, pozval i jeho na ocelový domek, a začalo měření. A i on nakonec řekl: "Hmmm, no fakt je tady taková příjemná energie." Což jeho měření potvrdila...

Jenže ne vždy jde jen o pocit příjemna. Jsou lidé, kteří takový dům potřebují k plnohodnotnému životu. Lidé s napadeným nervovým systémem po borelióze, nervově vyčerpaní lidé, děti a citliví jedinci si doma nejsou schopní odpočinout. Špatně se jim i spí. Proč? Jakoby to všudypřítomné záření emitovalo vzruchy v naší nervové soustavě. A ta se pak není schopna přepnout do klidu. Normální dům jim klid nenabízí, a proto je tu JinýDům s jiným řešením.

Tím byl položen kámen pro systémové řešení elektrosmogu v ocelových domech. Věci, která sice většině lidí nevadí, ale když s tím někdo problémy má, obtížně hledá řešení. A my ho máme.

Pokud se Vám článek líbil, sdílejte prosím dál. Budu rád, pokud si mou stránku vyhledáte i na Facebooku (JinyDum.cz), kam budu pravidelně články také umisťovat. Takže Vám nic neuteče. A do komentářů na Facebooku můžete napsat, co byste chtěli číst příště. No a máme nově i YouTube a Instagram. Díky moc.