Chronický tlak na výkon

aneb "Výkon, stres, nemoci a elektrosmog"

Následující článek berte, prosím, jako výpověď mojí osobní zkušenosti získané z více než 15 let vlastní praxe. Nejsem žádný erudovaný odborník, ale velkou část svojí profesní kariéry se věnuji práci s lidmi na různých úrovních. A tomu také podřizuji okruhy svého vzdělávání.

Kde se ten výkon bere?

V dnešní době jsme zahlceni podněty. Máme neskutečný přístup k různým informacím z dění ve světě, ale i k vědeckým oborům, které by před 10, 20, nebo dokonce 100 lety byly nemyslitelné. Všude jsme masírováni, co je důležité, co je hezké, co je špatné, co potřebujeme, čemu se vyhnout a tak dále. Stále nové a nové informace a stále velký tlak na rozhodnutí a posouzení ("Jak se k tomu postavím já?"). To nás snadno může přimět k tomu, abychom všem těmto vzruchům věnovali pozornost - na vědomé nebo podvědomé úrovni. Spousta lidí tráví hodiny brouzdáním po internetu a sledováním různých videí. A právě zde může být "zakopaný pes." Náš mozek je totiž velmi tvárný a když ho často "ženete do vysokých obrátek." On se to naučí a přijme to za normu. A pak už Vám ani nedojde, že tak nějak jedete v automatickém módu "všeřešení".

Je to takový tichý hlásek v hlavě, který Vám neustále říká: "Musíš!"

Co to může způsobit?

Velmi zjednodušeně řečeno jsou v lidském těle dvě základní větve nezávislých nervů. Jsou to nervové okruhy, které NEovládáme vlastní vůlí, ale které řídí přirozenou funkci našeho těla. Jmenují se sympatikus a parasympatikus (bližší informace si snadno dohledáte na internetu). Jedna část řídí funkci těla při požadavku na výkon, druhá řídí naše tělo při odpočinku. Při výkonu spalujeme v těle živiny, aktivujeme svaly a orgány a vytváříme odpadní látky. Při odpočinku čistíme, regenerujeme a uzdravujeme tělo a obnovujeme energii ve svalech a orgánech. Vždy buď jedno, nebo druhé. Buď jedeme na výkon nebo na odpočinek.

Obě fáze jsou důležité a každá má svou specifickou funkci. Jenže v dnešní době mi přijde, že velká část lidí jede převážně ve výkonu a neumí aktivovat fázi odpočinku. Myslím, že je to způsobeno i tím, že jsme se často naučili odpočívat u počítače, mobilu nebo televize. Tím si ale moc neodpočineme, protože opět zaměstnáváme mozek na vysoké obrátky (o škodlivosti tohoto jednání pojednávám v samostatném článku ZDE).

Co to ale způsobí, když Vaše tělo využívá převážně sympatikus (výkonovou část nervové soustavy) a neumí používat parasympatikus (odpočinkovou část)? No logicky Vaše tělo neregeneruje. Jede na rezervy, mele z posledního a neopravuje poškozené části. A podle mne tento jev stojí za velkou částí dnešních chronických problémů (alespoň jako jeden z aspektů).

A co ten elektrosmog?

V dnešní době jsou z mého úhlu pohledu dva tábory lidí. Jedni tvrdí, že hodnoty elektrosmogu jsou natolik nízké, že nemohou tělu škodit. Druzí tvrdí, že elektrosmog je pro tělo škodlivý a může vést k vážným onemocněním. (Moje zkušenosti s elektrosmogem jsem popsal v tomto článku). Asi větší názorový rozdíl si lze těžko představit. A co když obě skupiny mají pravdu? Co když úroveň současného elektrosmogu skutečně přímo nepoškozuje lidský organismus, a přesto může mít naprosto fatální následky na zdraví?

Jak je to možné? Mnoho studií naznačuje, že elektromagnetické záření z našeho okolí může v lidském těle indukovat nepatrné vzruchy, obzvláště při vysokém kolísání frekvence a síly signálu. Další studie ukazují, že tělo vystavené tomu samému elektromagnetickému záření není poškozené, ale že se neobnovuje. Že se zpomalila regenerace buněk a že tělo je jakoby v permanentním režimu ostražitosti. Je to jako by se nám tímto zářením aktivoval výkonový nervový okruh.

A zde se okruh uzavírá. Když jsme neustále ve výkonu, neodpočíváme, neuzdravujeme se.

Svůj názor si vytvořte sami. Já za sebe vnímám, že je pro mne dnes velmi složité si najít skutečně klidnou chvíli, kdy bych se zcela odevzdal "nicnedělání a nicneřešení," a přitom cítím, jak to moje tělo potřebuje. Jak potřebuje klidné útočiště, kde se může opět uzdravit a nabrat sílu.

Přeji i Vám, abyste takové místo odpočinku měli. Třeba i ve Vašem novém JinémDomě.

Pokud se Vám článek líbil, sdílejte prosím dál. Budu rád, pokud si mou stránku vyhledáte i na Facebooku (JinyDum.cz), kam budu pravidelně články také umisťovat. A do komentářů na Facebooku můžete napsat, co byste chtěli číst příště. No a máme také i YouTube a Instagram. Díky moc.

Zpět do blogu.           Zpět do hlavního menu.